Literární koutek

Na těchto stránkách se budete moci seznámit s různými dílky, které jsme vytvořili v průběhu celého našeho působení na gymnáziu. Záleží jen na aktivitě nás všech, co se z tohoto experimentu vyklube. Prozatím zbylo na mě, abych tuto věc dal do pohybu a něco zde uveřejnil, ale doufám, že naše třída nezůstane pozadu a alespoň pár jedinců se odhodlá taky brzy něco napsat. (Vím o hodně dílkách, které by se tady daly zveřejnit :-))

Jak jsem choval své první domácí zvířátko

Historie "díla"
Jako "velmi zajímavý" mně připadl jeden kousek, který jsem kdysi dávno v noci, jako obvykle na poslední chvíli, napsal do češtiny pro paní profesorku Bušíkovou. Všichni to jistě dobře znáte - nevíte co napsat a najednou Vás napadne šílená myšlenka, od které se už pak odvíjí celý příběh a nejde to zastavit. Zdůrazňuju, že tento výtvor jsem napsal v sekundě, tedy před více než čtyřmi lety. Aby byla zachována "historická hodnota" a říz tohoto dílka, tak jsem ho přepsal ve zcela nepozměněné podobě, i když jsem místy hodně trpěl. Proto omluvte poněkud neohrabanou stylistiku. Některé obraty jsou opravdu nervy drásající (kukadla jak zrcadla ...). Toto dílko pro mě mělo zvláštní význam i v tom, že mě pak delší dobu půl třídy oslovovalo stejným jménem, jako jsem tehdy pod tlakem času vymyslel pro svého hlavního hrdinu. Pevné nervy a příjemnou zábavu!

Jak jsem choval své první domácí zvířátko

Jdu si takhle jednou svou obvyklou každodenní 50-kilometrovou túru a v tom se to stalo. Na rameno mi sedla ta nejkrásnější masařka na světě. Nádherně zeleně zbarvený trup, kukadla jak zrcadla a křídla se jí blyštěla všemi barvami duhy s převládající modrou a zelenou. Nejprve mě napadlo, že bych ji mohl sníst a tím pádem se i vydatně posílit na zbývajících 49 km, ale jako lepší varianta se mi jevila představa, že si ji odchytím a ona mi doma bude snášet vajíčka. Představa, že budu mít doma konečně svého domácího, a ještě k tomu užitečného mazlíčka, mě nadchla natolik, že jsem si mouchu odchytil do právě dopotřebované krabičky od steroidů, které jsem vždy při túrách užíval. Hned na druhý den jsem zašel do potřeb pro mouchy, abych si opatřil potřebné vybavení k odchovu.

Ne že by to byla zrovna 2x levná záležitost, ale co bych neudělal pro tak roztomilé zvířátko, jako byla moje masařka. Koupil jsem sice jen malou, chudě vybavenou klícku, která zabírala sotva ¾ mého skromného 13-ti pokojového bytu, ale zato měla kromě své vlastní klimatizace, záchodu s vyhřívaným prkýnkem, vodní postele z mahagonového dřeva a korýtka z ušlechtilé oceli, také dokonce své vlastní záclony. Musím uznat, že se moucha neměla zrovna dobře, ale rozmanitost vybavení se odrazila na mých finančních možnostech a ty jak známo u popeláře v invalidním důchodu nejsou zrovna velké.

Teď už zbývalo jen jediné a to byl úkol pojmenovat mé roztomilé zvířátko. Zpočátku mě zarazilo jak by se taková moucha dala pojmenovat, ale když pokaždé i přesto, že měla své korýtko plné zbytků od večeře, tak drze čuměla na mě, jak pojídám svou oblíbenou specialitu, čili vánočku namazanou hořčicí a na tom hustě položený vysoce aromatický salám Muší nářez, musel jsem ji pojmenovat Vyčumsalám. Ano. Jsem si jist, že Vyčumsalám bylo to správné a výstižné jméno pro mé malé roztomilé domácí zvířátko.

Dny kvapily a když jsem měl Vyčumsaláma sotva třetí den, shledal jsem ho hned ráno v kleci, před kterou jsem si přes noc zapomněl celou štangli Mušího nářezu, přilepenou čumákem na skle s podivným, mně něco připomínajícím, výrazem v očích mrtvou. Ani si nedokážete představit, jaký to pro mne byl šok. „Proč zrovna mě musí chcípnout takový krásný domácí mazlíček tak brzy“, zeptal jsem se sám sebe a na zem jsem vyplakal malou loužičku. To nic řekl jsem si poté, co jsem se probral z šoku, musím zapomenout. Rychle jsem začal likvidovat skromné vybavení Vyčumsalámova bytečku. Ponechal jsem si jen jedinou věc – Vyčumsalámův záchod s vyhřívaným prkýnkem. Nyní se mouchám a různým jiným létajícím miláčkům zdaleka vyhýbám, aby mě už nikdy nepotkalo něco tak strašného, jako tomu bylo ve Vyčumsalámově případě.

Na závěr bych chtěl jenom dodat, že většina takovýchto "děl" vznikala právě v době, kdy o naši jazykovou gramotnost pečovala právě profesorka Bušíková, protože profesorce Hauerlandové by si takovýto výtvor dovolil odevzdat jen málokdo.

-pwc-

Náš vzdělávací ústav
Gymnázium J.Á. Komenského bylo založeno roku 1896 a ...

Zajímá Vás, co právě
chystáme, kde budem, kde se možná potkáme ?
Pak ....

Náš volný čas
zajímá Vás, co děláme, když se zrovna neučíme? Jdeme ...

Karlovice
Druhý lyžák
se uskutečnil ve Velkých Karlovicích na
Čartáku a ...

Zajímá Vás, kdo nás
učí, kdo nás má na krku a kdo nás má někdy plné zuby? Pak ...

Naše třída v sextě
Tak takto jsme vypadali v sextě. Chcete o nás vědět víc? Pak ...